Lucka je moje spolužačka z gymplu. Ani jedna z nás by si asi nikdy nepomyslela, že se jednou naše cesty opět spojí, ne však na nějakém školním srazu, ale na sociální síti, kde jsme objevily společnou lásku k pohybu a šíření myšlenky aktivního těhotenství. Lúca žije v Irsku a pracuje jako fitness instruktorka. Když čekala prvního syna, ještě tak aktivní nebyla, chodila maximálně na procházky. Ale druhé těhotenství bylo úplně jiné…
Medailonek:
Jméno: Lucie Farkas
Věk: 32 let
Děti: Jamie (nar. 3.11. 2016), Benji (3 roky)
Povolání: osobní trenérka
Lucku můžete sledovat na jejím Instagramu: luciefarkas_pt
Dotazník:
Jsi fitness instruktorka, věděla jsi už dřív, že chceš v těhotenství cvičit?
Ano, chtěla jsem trénovat během těhotenství už od té doby, co jsme s manželem plánovali mít druhé dítě.
Do kolikátého týdne jsi cvičila, jaký druh tréninku?
Cvičila jsem do 39. týdne 3-4x týdně – posilování celého těla, v těch posledních asi 4 týdnech jsem zvolnila tempo a soustředila se spíš na dřepy, cviky s fitballem a pánevní dno. V půlce těhotenství jsem také začala jednou týdně plavat.
Jak moc jsi zvolnila oproti normálu? Dá se to nějak popsat, jak jsi cvičila předtím, o kolik méně teď?
Celkově jsem trénovala s menší váhou a dávala jsem si větší pauzy než normálně. V prvním trimestru jsem i pár tréninků vynechala, kvůli silné nevolnosti a únavě. Nejlepší byl druhý trimestr (tam jsem zase některé váhy mohla přidat) a třetí jsem zase trošku zvolnila. Také jsem měnila cviky a postupně některé vyloučila, podle toho jak jsem se cítila. Poslouchala jsem své tělo a podle toho jsem věděla, na kolik můžu zabrat a kdy zas trochu zvolnit.
Proč jsi se ani v těhotenství nedokázala pohybu vzdát?
Neviděla jsem důvod, proč bych měla přestat, byla jsem fit a zdravá, neměla jsem žádné problémy. Naopak, po tréninku jsem se cítila úžasně, plná energie, a cítila jsem, že toho zvládnu o hodně víc, než když bych seděla doma na gauči. Taky jsem měla pocit, že potřebuji sílu, abych stačila mému synovi, který furt někde běhá. A také v posilovně, kde jsem trénovala klienty, když jsem jim musela cviky ukazovat a pomáhat se zdvihem různých činek.
Nezapochybovala jsi někdy že děláš něco špatně? Že jsi to třeba ten den přehnala?
Vždy jsem poslouchala svoje tělo, když jsem cvičila cvik, u kterého mě začalo bolet to, co bolet nemělo, přestala jsem ho cvičit a nahradila jiným. Mám výhodu v tom, že vím, který sval přesně mám použít na daný cvik.
Jak reagovalo okolí na to, že jsi po celou dobu těhotenství sportovala? Setkávala jsi se i s negativními reakcemi? Jak jsi na ně odpovídala?
Měla jsem ohromnou podporu od manžela, rodiny, přátel a od kolegů a kolegyň z mé posilovny. S negativními reakcemi jsem se přímo nesetkala, jen jsem slyšela klasické hlášky, hlavně ke konci těhotenství, jestli bych už neměla přestat a ať už si odpočinu. Musela jsem vysvětlovat, že cvičení na mě působí právě naopak, jako zdroj energie a síly.
Žiješ v Irsku, jak tam obecně vnímají aktivní těhotné? Protože u nás se na to pohlíží spíš skrz prsty…
Moc aktivních těhotných tu není, nebo třeba přestanou cvičit ci běhat v půlce těhotenství, záleží, jak kdo, ale myslím si, že se to už mění. Spíš je tu populární těhotenská joga nebo pilates.
Co na to říkala gynekoložka?
Doktorka mi řekla, ať cvičím dál, jestli se cítím dobře. Byla jsem vždy zdravá, bez jakýchkoliv problémů.
Myslíš, že ti pohyb v těhotenství pomohl při porodu?
Rozhodně ano! Je to těžké porovnat, jelikož se říká, že druhý porod má být snazší, ale určitě mi trénink pomohl jak mentálně, tak i fyzicky.
Kdy plánuješ, že by ses opět vrátila k aktivnějšímu pohybu, a čím začneš?
Každému doporučuji začít hned. Ale ne s žádným intenzivním tréninkem, v šestinedělí si bohatě vystačíte s břišním dýcháním a s cviky na pánevní dno. Vaše tělo potřebuje svůj čas, aby se dalo po porodu samo dohromady. Po šestinedělí už začnu s lehkým intervalovým tréninkem a posilováním, a myslím, že po prvním tréninku zjistím, jak na tom fyzicky jsem a podle toho přidám nebo uberu. Už se strašně moc těším, až zas po Vánocích začnu 🙂
Už máš druhého chlapečka, byl nějaký rozdíl u těch dvou těhotenství? Cvičila jsi vůbec při prvním? A pokud ne, můžeš nějak popsat, jaký rozdíl v těch dvou těhotenství z pohledu cvičení teď vidíš?
Určitě rozdíl byl. V prvním těhotenství jsem cvičila jen minimálně jogu a chodila spíš na procházky. Ve druhém těhotenství jsem měla o hodně víc energie, přibrala jsem méně kil a celkově jsem byla víc aktivní. Oba porody jsem měla bez epiduralu a bez dalších “drog”, ale u druhého jsem cítila, že to mám víc pod kontrolou a měla jsem ivíc sil. Také jsem u druhého neměla žádné stehy a tlačení bylo hodně rychlé (jen třikrát), u prvního jsem se natrhla a tlačila asi 45 minut. Velký rozdíl jsem cítila i po porodu, kdy u prvního chlapečka jsem byla celá polámaná a vyřízená, u druhého jsem se cítila úžasně, jako kdybych si “jen” zacvičila těžší trénink.
Celkově jsem strašně šťastná a hrdá sama na sebe, jak jsem to celé zvládla a že jsem trénovala i během těhotenství. Je to úžasný pocit a moc se těším, až zase začnu trénovat.
