Čerstvá maminka Saša:
“Ani při plném kojení se sportu vzdávat nemusíte!”
Medailonek
Jméno: Alexandra Dlouhá Maršálková
Věk: 32
Děti: dcera Izabelka (nar. 09/2016)
Povolání: rehabilitační lékařka
Dotazník
Jakému sportu jsi se v těhotenství věnovala? Jak často a do kolikátého týdne / měsíce?
Od začátku těhotenství v podstatě až do konce těhotenství jsem sportovala denně. Byla jsem zvyklá denně sportovat již několik let, takže to pro mne bylo nepředstavitelné, že bych najednou sport vyřadila ze své “denní rutiny”.
Několik let již běhám cca 30-50 (i více) km týdně. V běhání jsem pokračovala až do 6 měsíce, jen jsem omezila kilometry na cca 20-30 týdně a samozřejmě i terén a rychlost jsem přizpůsobila měnící se tělesné konstituci.
Také jsem chodila do fitka (stejně jako před otěhotněním), kde jsem kombinovala kardio stroje s rozumným posilováním.
Od 6 měsíce jsem vyměnila běhání za spinning. Také jsem začala chodit několikrát týdně na bazén, kde jsem si vždy dala tak 1,5 kilometru. Samozřejmě jsem cvičila i jogu a pilates, abych tělo trošku na porod připravila 🙂 Posilování pánevního dna jsem dělala již delší dobu, než jsme vůbec mysleli na miminko.
Od druhého trimestru jsem téměř přestala jezdit MHD a chodila všude pěšky. Denně to bylo určitě i 10 km.
Prostě jsem se snažila dělat různé druhy pohybu, abych zůstala aktivní a nepřetěžovala tělo jednostrannou zátěží.
Proč jsi se ani v těhotenství nedokázala pohybu vzdát?
Sportuji již nespočetně let a nedovedu si vůbec představit, že bych na povel (po objevení dvou čárek na těhotenském testu) najednou všeho nechala. Navíc jsem neměla vůbec žádný důvod s tím přestávat, když jsem se cítila dobře, fyzicky jsem vše zvládala jako dřív a nikdy mi po běhu, nebo spinningu nebylo hůř, naopak, vždy jsem měla lepší náladu a to se počítá 🙂
Samozřejmě, že kdybych se cítila špatně, unavená atd. tak bych se ke sportu stavěla jinak, ale v mém případě jsem se toho vzdávat nemusela. Jen je důležité vždy vnímat sama sebe a své tělo, to Vám řekne, co si můžete dovolit.
Jak reagovalo okolí na to, že jsi po celou dobu těhotenství sportovala? Setkávala jsi se i s negativními reakcemi? Jak jsi na ně odpovídala?
Do poloviny těhotenství to nebylo vidět, takže nikdo nereagoval žádným způsobem. Později už se mne ve fitku ptali, jestli mi lékař povolil např. spinning 🙂 tak jsem vždy odpovídala, že jsem sama sobě lékařem 😉
Veselé vždy bylo, když jsem ke konci těhotenství chodila na bazén a malé děti fascinovaně koukaly na mé velké břicho a ukazovaly ho maminkám, jako by nikdy nic tak “ohromného” neviděly 🙂
S vyloženě negativním komentářem jsem se ale nikdy nesetkala, spíše s pozitivními.
Mé blízké okolí to neřešilo, protože znají moji závislost na sportu.
Co na to říkala gynekoložka?
Upřímně řečeno, jsem otázku sportu v těhotenství se svojí gynekoložkou nikdy neprobírala. Brala mně jako odborníka-lékaře, a proto neřešila otázky stravy, sportu atd. Navíc jsem celý průběh těhotenství měla naprosto bez komplikací, takže ani nebyl důvod něco řešit.
Myslíš, že ti pohyb v těhotenství pomohl při porodu?
Určitě jsem byla po celou dobu těhotenství i při porodu v daleko lepší kondici, než kdybych nedělala nic a ležela na gauči. Jako cennější pomoc při porodu ale považuji masáž hráze, protože díky tomu jsem nemusela mít ani epiziotomii (nástřih) a to měla holička skoro 4 kila 🙂 Určitě i díky fyzicky dobrému stavu byl porod rychlejší a moje spolupráce při tlačení snad taky – minimálně se člověk sportem naučí lépe ovládat své tělo…
Kdy plánuješ, že by ses opět vrátila k aktivnějšímu pohybu, a čím začneš?
Už od návratu z porodnice (4. den po porodu) cvičím dynamickou jogu, power jogu, chodím na procházky… Běhání plánuji koncem šestinedělí. Ráda bych si dala koncem října aspoň kratší závod na 5 km …uvidíme. Cítím se dobře, takže snad ten návrat k aktivnějšímu sportu půjde hladce.
Spíš nyní se setkávám občas s názorem, že aktivní sport mi negativně ovlivní kojení, ale i podle laktační ligy tomu tak není. Takže ani při plném kojení není nutné se něčeho vzdávat 🙂
