Ještě nejsem matka a už jsem špatná matka

 

V týdnu jsem byla na druhé prohlídce a konečně poznala moji novou gynekoložku. Starší, na první pohled milá paní, která ví, co dělá. Ptala se mě, jestli netrpím nějakými obtížemi, trošku ji vyděsil můj vyšší tlak, ale s tím se nakonec srovnala daleko lépe než s informací, že běhám 🙂 Škoda, že jsem vám nemohla vyfotit její pohled. Náš rozhovor probíhal asi takto:

lékařka: “Jak jako běháte? Ale teď už nebudete, ne?”

já: “Chtěla bych, jsem na to zvyklá, nemám žádné problémy a dělá mi to dobře. Našla jsem o tom pár informací na internetu. I pár maminek psalo, že to jde. A teď mají zdravé děti.”

lékařka: “No počkejte, ale tohle je úplně jiný stav, čekáte miminko, snad byste to bez běhu mohla těch pár měsíců vydržet, ne?”

já: “A proč tomu běh vadí?”

lékařka: “Prokrvuje se vám děloha! A pak ty nárazy při tom! Snad nechcete potratit!”

já: “Samozřejmě nechci, ale poslouchám své tělo, zpomalila jsem a zkrátila vzdálenosti. Vzdávám kvůli tomu i půlmaraton a maraton si taky nechám až na příští rok.”

Ještě dlouho kroutila hlavou, a to jsem nevytáhla téma Filipíny! 🙂 Stačilo, když jsme načaly téma práce, na kterou se ptala. Oznámila jsem jí, že nedělám nic fyzicky náročného, prakticky potřebuji jen počítač a připojení k internetu, takže pokračovat hodlám i na “mateřské”.

lékařka: “A kdy budete jako kojit?”

já: “Tak snad nebudu kojit 24 hodin denně?”

lékařka: “Miminko potřebuje péči, měla byste se mu plně věnovat. A už teď se na mateřství připravovat.”

První seznámení očividně neklaplo, potřebuji někoho, kdo mě pochopí a nebude striktně proti, případně mi dá nějaké rady. Odcházela jsem z ordinace rozhodnutá hledat si jiného lékaře, ale na chodbě mě dohnala sestřička:

“Paní Štumpf, já se vám za paní doktorku omlouvám, ona je taková stará škola, nemyslí to zle. Já vím, že dnes už je to jiné, žena nesedí doma. Pokud jste zvyklá běhat, tak aspoň zvolněte a nepřepínejte se. Podle ultrazvuku je vše v pořádku, nemělo by vám to ublížit.”

Paní doktorce by se asi nelíbilo, co mi sestřička řekla, přesto odcházím zmatená. Olda mě přemlouvá, ať jdu k jinému doktorovi, ale asi zůstanu. Možná proto, abych “Staré škole” dokázala, že to jde. Samozřejmě doma hned běžím na internet a hledám další informace. Znovu a znovu čtu mojí “těhotenskou bibli” Těhotná a fit. Tohle nevzdám, je tolik maminek, které v těhotenství běhaly! Proč bych nemohla já?

Ještě ten večer, respektive noc, kdy už Olda spí, ho budím: “Těhu v běhu! Založím si blog Těhu v běhu a budu o tom všem psát! O sobě a i o jiných maminkách, o cvičení, o mých pocitech. A taky najdu nějaké doktory a odborníky, kteří se mi k tomu vyjádří!”

Olda mě asi moc nevnímal, ale hned ráno u snídaně jsem mu vše zopakovala a předložila logo nakreslené na ubrousek. Ještě ten den jsem ho měla díky kamarádům a bývalým kolegům (tímto děkuji Kryštofovi Doležalovi a Petrovi Šimčíkovi) překreslené v grafické podobě v mailu. A tak jsem začala psát svůj blog…

IMG_4516

 

 

Ještě nejsem matka a už jsem špatná matka

Post navigation


6 komentářů k “Ještě nejsem matka a už jsem špatná matka

  1. Ja som otehotnela akurát počas prípravy na maratón. Behala som do piateho mesiaca a cítila som sa fajn, doktorke som radšej nič nehovorila. Potom som raz začala krvácať a už som bola opatrnejšia – ale naďalej som sa snažila hýbať. Až do pôrodu som plávala kilometer v bazéne, v ôsmom mesiaci som ešte ušla 13 km na bežkách – ale do kopca ma musel ťahať muž 🙂

    Bohužiaľ s prácou doma to moc nevyšlo – tiež som si myslela, ako budem programovať, keď bude syn spať. Nakoniec som bola tak hotová, že som na to ani nepomyslela – nevyspatosť a každodenné kilometre s kočíkom (syn odmietal spať v stojacom kočíku, postieľke…) spravili svoje. Teraz po roku sa stále budí 6x za noc, ale už je to omnoho lepšie, pomaly sa vraciam k práci a phd štúdiu a už som bežala aj polmaratón 🙂

    Veľa šťastia, nech Vám vyjdú plány podľa predstáv aj s mimčom 🙂

    1. Taky jsem měla běžet letos maraton 🙂 Tak snad za rok 🙂
      Děkuju za podporu! Jsem ráda, že nejsem jediná 🙂 A že máš zdravého chlapečka – důkaz, že se to dá!
      Přeji hodně štěstí, ať jste zdraví!
      Anička

  2. Ahoj, Já také moc ráda běhám. Ptala jsem se svého gynekologa jestli můžu, a říkal že v tom nevidí problém, akorát se nesmím hodně zadýchat (tzv lapat po dechu, že pak bych ho mohla přidusit ). A tak jsem zpomalila,ale běhat nepřestala. No,naštěstí jsem voják z povolání, a naše kasárna jsou bokem od všeho, takže když přes den vyběhnu mezi pole a do přírody, nikoho tam nepotkám (úpřimně říkám, že v Olomouci, mezi paneláky, bych měla velký problém vyběhnout ). Někteří spolupracovníci mi fandí, jiní mě považují za blázna. Jsem zahrnuta spousta poznámkami typu že to Dítě někde vytřepu, že bude hyperaktivní , že o to můžu zbytečně přijít…Už si toho nevšímám. Protože mě to baví a dělá mi to dobře. Běhala jsem 2-3 týdně cca 7-8km. Ještě minulý týden jsem byla běhat. Na konci týdne jsem ovšem natekla a vše se změnilo. Dnes jsem v 30+3tt a už se necítím. Každopádně ještě v 8.měsíci se běhat dá 🙂

    1. Ahoj!
      To mám radost, že nejsem jediná 🙂 A že by to mělo jít až do osmého měsíce, v to jsem ani moc nedoufala :))
      Předpokládám, že s pochopením se setkáváš hlavně u “sportovců”? Jak to tak sleduju ve svém okolí, negativní reakce mám spíš od “peciválů” – a ti to prostě pochopit ani nemůžou 🙂
      Pomalu se ti to blíží, moc držím palce, ať vše dobře dopadne, máš pohodové mimčo a můžeš zase co nejdřív vyběhnout 🙂 Určitě dej vědět, to mě zajímá, protože já už si na říjen/listopad plánuju nějaké závody (termín mám 15.9.) 🙂
      Anička

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *