36. týden (12. – 18. 8. 2016)
Co se děje v těle
Miminko pokračuje v nabírání váhy 30 g denně. Jeho tělesné proporce se již do porodu nezmění. 8 % váhy dítěte tvoří tuk. Lanugo, jemné chmýří pokrývající pokožku, se začíná ztrácet. Mizet začíná také vernix caseosa, neboli mázek, který chránil kůži před solemi obsaženými v plodové vodě. Pokožka miminka je růžová. Vaše miminko se začalo usmívat, mračit či používat další výrazy svého malého obličejíku.
Dítě je v tomto týdnu již ve většině případů otočeno hlavičkou dolů. Pokud je dítě v jiné poloze, je jen malá pravděpodobnost, že se ještě otočí hlavičkou dolů.
Zhruba v tomto týdnu dochází u žen, které jsou těhotné poprvé, k poklesu dělohy směrem dolů do pánve. Tento jev je jednou ze známek blížícího se porodu, ale nedá se podle něj odhadovat, kdy porod nastane. Další známkou blížícího se porodu jsou častější Braxtonovy-Hicksovy kontrakce (poslíčci) – nepravidelné a nebolestivé kontrakce, které se objevují na konci těhotenství u každé ženy.
Miminko měří: 46 – 48 cm
Váha: 2500 – 2800 g
Jak to prožívám já
K vynechání pravidelného pátečního plavání s mamkou jsem měla pádný důvod – Olda měl volno, a tak jsme vyrazili na pravděpodobně poslední výlet přes noc 🙂 A protože jsem si usmyslela, že ještě musíme něco koupit v Drážďanech (Ano, pár lidí se mě ptalo, co budu dělat, až začnu rodit v Německu? “No přejedeme do Čech, je to kousek, do Prahy dvě hoďky, to dáme.” 🙂 ), zvolili jsme po cestě zpátky k přespání České Švýcarsko. Nikdy jsme tam nebyli, takže to bychom nebyli my, abychom si tam druhý den neudělali pořádný výšlap 🙂 A pěkně do kopce až k Pravčické bráně 🙂 Nakonec z toho byl 17km okruh se 700m převýšením. Šlo se mi skvěle! Až na ty davy to byla krásná procházka! Nemám problémy s chůzí do kopce, dýcháním, ani se vzdáleností, naopak, dělá mi to strašně dobře! Jen Olda byl chvilkama nervózní, když jsme v některých místech neměli signál 🙂
V neděli jsme se konečně pustili do stavby nábytku v dětském pokoji. Bláhově jsme si mysleli, že bychom mohli jít odpoledne na takový malý výběh/procházku ven. Smontovat přebalovák, postýlku, skříň a doladit to doplňkama nám trvalo asi 10 hodin! Uff, ale máme to!
A teď se musím k něčemu přiznat. V týdnu jsem šla dva dny po sobě cvičit. A poprvé cítím, že dva intenzivní tréninky za sebou už nedávám, i kdybych sebevíc chtěla. Já si tak nadávala! Zaprvé jsem po zbytek týdne byla strašně unavená, protože mi tam chyběl ten den odpočinku mezi cvičením na nabrání síly, zadruhé jsme si s Oldou představovali, že na mě přijde porod po cestě z fitka – po dvou dnech práce, cvičení, kdy jsme oba opravdu unavení. A já, která si tak věřím, jak porod zvládnu levou zadní, jsem si to v tu chvíli vůbec neuměla představit! Teď že bych měla podat takový výkon?! A co teprve, kdybych rodila x hodin! To by bylo pro mě neskutečné selhání! Takže cvičit ano, ale ne každý den. Ať mám sílu na den D! 🙂
Ahoj, libi se mi, co delas. Pro prcka je nejlepsi uvedomela mama, co misto dotoru a jejich tabulek proste poslechne svy telo. To telo vi vic, nez dotor, kterej se zdraha opustit stereotyp. Me melo par lidi za blazna, ze jsem cely tehotenstvi procestovala po Asii. Prej jsem riskovala zivot svyho ditete, povaz (asi valenim na plazi, denodennim plavanim v mori, neustalym prisunem cerstvyho ovoce a zelniny… hruza!!). To radsi sedet osm hodin na zadku v praci, asi. Ted mam dvouletyho stastnyho vysmatyho pohodovy kluka, konecne plujem po svete na plachetnici a urcite zkusime dalsi 😀
Urcite se s muzem na prcka tesite a mate proc. Cekaj vas nejlepsi dny, budete omraceni laskou k nemu a zasmete se s nim tak, jak jste se jeste v zivote nesmali. Uzivejte a jedte to dal po svym. Zdravim Aja
Ahoj!
Moc děkuju za podporu! Nikdo mi nevymluví, že dělám něco špatně, cítím se skvěle! A vím, že to dělá dobře i malému. Bude to šťastné dítě a pohodář 🙂 Cestování s manželem milujeme! Takže z toho, co píšete, jsme unešení! Snad se nám splní něco podobného. Mám pocit, že i cestování s malými dětmi je tady dost velké tabu a je kolem toho řada předsudků a mýtů.
Dál si plňte své sny, držím palce!
Anička
Díky za Váš blog, je hodně pozitivní. Sice neběhám, ale cvičím jógu a první, co jsem udělala, když těhotenský test ukázal dvě čárky, je, že jsem šla hledat informace na internetu. Akorát jsem z toho znervózněla, protože jsem všude četla, že se během prvního trimestru nedoporučuje cvičit, kvůli vysokému riziku potratu. Po pár dnech jsem se uklidnila a cvičím takřka denně už bez výčitek, vždyť kdo jiný zná mé tělo lépe než já! Je mi dobře (7tt), nedokážu si představit tři měsíce jen sedět na zadku.
Máte skvělý přístup, přeji Vám pohodový porod! Máte výbornou kondici, kdo jiný by to měl zvládnout lépe 🙂
Moc díky za komentář a podporu! Já myslím, že nové generace holek, které se snaží pravidelně sportovat, to už snad budou brát jako samozřejmost, že i v těhotenství se nemusí pohybu vzdát. A snad bude informací přibývat, protože ani já toho v lednu moc nenašla 🙁 A ano, všude se píše, jak rizikový je první trimestr, jenže pak si přečtete, že ve druhém se vyvíjí to nejdůležitější, tak byste měla být taky v klidu. A ve třetím už se radši vůbec nehýbat, abyste předčasně neporodila 🙂 Jak mi řekl jeden doktor: “Radši si běžte zaběhat do přírody na čerstvý vzduch, než abyste v MHD chytla chřipku! Jestli je s plodem něco v nepořádku, nepomůže vám ani to, když budete sedět doma s nohama nahoře.” Samozřejmě mám velké štěstí, že celé těhotenství probíhá naprosto v pořádku, nebyl ani jeden den, kdy by mi bylo špatně. Jak píšete, nikdo jiný nezná vaše tělo lépe než vy sama, stačí ho jen poslouchat! 😉 Přeji hodně štěstí, zdraví a také bezproblémový porod! 😉